|
|
Metody studia chemické ekologie nekrofágního hmyzu
Száková, Barbora ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Jakubec, Pavel (oponent)
Nekrofágní hmyz hraje nezastupitelnou roli v koloběhu živin. Mršinu zvládne lokalizovat do několika minut a následně ji kolonizovat s mnohem větší úspěšností, než je tomu u mrchožroutů z podkmene obratlovců. Pro hmyz je k vyhledávání potravy, ale i k dalším aspektům týkajících se přežití, klíčový čich; příslušné receptory se nachází především v tykadlech a v maxilárních palpách. Výzkum percepce chemických signálů se provádí pomocí biotestů, které zkoumají odpověď hlediska behaviorálního, nebo metodami zaznamenávajícími odezvu živočicha po fyziologické tránce, jako je např. elektroantenografie (EAG). K analýze organických těkavých látek slouží sestava plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie (GC
|
|
|
Evoluce olfaktorických receptorů
Klempt, Petr ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Vinkler, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o největší genové rodině savců, která kóduje olfaktorické receptory. Olfaktorické receptory náleží do podrodiny rhodopsin-like GPCRs, staré 600 až 800 milionů let. Minimálně od této doby hrají olfaktorické receptory, součást jednoho z nejstarších smyslů (čich), zásadní roli v detekci chemických látek ať už ve vodě, nebo ve vzduchu. Ohromný repertoár olfaktorických receptorů a jeho změny v průběhu evoluce u důležitých taxonů živočichů je v práci zmapován s důrazem na množství a podíl funkčních a nefunkčních genů pro olfaktorické receptory. Tyto hodnoty jsou totiž jedním z kritérií hodnocení olfaktorických schopností zvířat. Olfaktorické receptory jsou umístěny typicky na povrchu senzorického neuronu čichového epitelu, kde váží různé odoranty a spouští signalizační kaskádu vedoucí k depolarizaci membrány neuronu. Přibližně polovina práce proto shrnuje poznatky o molekulární biologii olfaktorických receptorů, jako je jejich struktura, zásadní složky signalizační kaskády (Gαolf, ACIII, CNG kanál, Ca2+ dependentní Cl- kanál), stejně jako složky potřebné k návratu do stavu steady-state. Určitá úroveň exprese olfaktorických receptorů ve velkém množství non-olfaktorických tkání (svaly, sperma, mozek atd.) ukazuje na možné důležité biomedicínské role těchto receptorů.
|
|
|
Metody studia chemické ekologie nekrofágního hmyzu
Száková, Barbora ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Jakubec, Pavel (oponent)
Nekrofágní hmyz hraje nezastupitelnou roli v koloběhu živin. Mršinu zvládne lokalizovat do několika minut a následně ji kolonizovat s mnohem větší úspěšností, než je tomu u mrchožroutů z podkmene obratlovců. Pro hmyz je k vyhledávání potravy, ale i k dalším aspektům týkajících se přežití, klíčový čich; příslušné receptory se nachází především v tykadlech a v maxilárních palpách. Výzkum percepce chemických signálů se provádí pomocí biotestů, které zkoumají odpověď hlediska behaviorálního, nebo metodami zaznamenávajícími odezvu živočicha po fyziologické tránce, jako je např. elektroantenografie (EAG). K analýze organických těkavých látek slouží sestava plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie (GC
|
|
| |
|
|
Evoluce olfaktorických receptorů
Klempt, Petr ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Vinkler, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o největší genové rodině savců, která kóduje olfaktorické receptory. Olfaktorické receptory náleží do podrodiny rhodopsin-like GPCRs, staré 600 až 800 milionů let. Minimálně od této doby hrají olfaktorické receptory, součást jednoho z nejstarších smyslů (čich), zásadní roli v detekci chemických látek ať už ve vodě, nebo ve vzduchu. Ohromný repertoár olfaktorických receptorů a jeho změny v průběhu evoluce u důležitých taxonů živočichů je v práci zmapován s důrazem na množství a podíl funkčních a nefunkčních genů pro olfaktorické receptory. Tyto hodnoty jsou totiž jedním z kritérií hodnocení olfaktorických schopností zvířat. Olfaktorické receptory jsou umístěny typicky na povrchu senzorického neuronu čichového epitelu, kde váží různé odoranty a spouští signalizační kaskádu vedoucí k depolarizaci membrány neuronu. Přibližně polovina práce proto shrnuje poznatky o molekulární biologii olfaktorických receptorů, jako je jejich struktura, zásadní složky signalizační kaskády (Gαolf, ACIII, CNG kanál, Ca2+ dependentní Cl- kanál), stejně jako složky potřebné k návratu do stavu steady-state. Určitá úroveň exprese olfaktorických receptorů ve velkém množství non-olfaktorických tkání (svaly, sperma, mozek atd.) ukazuje na možné důležité biomedicínské role těchto receptorů.
|
host ::
RSS.